Vitajte na stránke automobily!!!
História |
 |
|
Prehistorie automobilu začíná u Francouze Nicholas-Josefa Cugnota, který dal podle svých nákresů roku 1769 postavit v Paříži vůz o 3 kolech hnaný parou. Podle vynálezce měl sloužit k dopravě děl a munice. Měl dvouválcový parní stroj s poměrně malým kotlem, takže vždy po čtvrt hodině jízdy musel vždy počkat až se v kotli vyvine dostatek páry o potřebném tlaku. Přesto byl tento vůz velmi obdivován a tak vynálezce o rok později postavil druhý vůz. Jezdil sice jen rychlostí 3 km/hod., měl však takovo
Započaté dílo však jeho smrtí neskončilo. Ještě za jeho života, roku 1801, jezdil v Anglii vůz hnaný parou, jehož konstruktérem byl Richard Trevithick. Jeho vůz měl dokonce jakousi primitivní převodovou skříň. Vůz to byl na svou dobu znamenitý, ale štěstí svému vynálezci nepřinesl. Zanechal po sobě dluh a i na jeho pohřeb bylo nutno uspoř Mnoho štěstí neměl ani parní vůz Čecha Josefa Božka. Tento geniální mechanik se po úspěšných zkouškách zmenšeného modelu pustil ve svých 32 letech do stavby velkého parního vozu pro 3 osoby. Božek ho předváděl při veřejné produkci ve Stromovce v Praze 17. září 1815, ale lidé se na něj dívali jen jako na velkou hračku.
Vypočítávat zde všechny následující konstrukce není možné. Vždyť jen v Anglii jich bylo více než padesát a každá z nich měla svou historii. K těm smutnějším patřil vůz Scotta Russela. 29. července 1834 mu vybouchl kotel a zabil několik lidí: byla to první automobilová katastrofa na světě. Navíc posloužila přívržencům železnice k odsouzení parních vozů, i když principiálně totéž se mohlo přihodit i u lokomotivy. Teprve roku 1873 se objevil - tentokrát ve Francii - spolehlivý a dobře ovladatelný parní vůz. Jeho konstruktérem byl majitel slévárny zvonů Amédée Bollée. Jeho silniční lokomotiva se jmenovala “L’Obéissante” - “Poslušná”. Byla dvanáctimístná, kotel byl umístěn vzadu a řízení (volantem!) vpředu. Když s ním Bollée roku 1875 přijel do Paříže, způsobil ohromný rozruch a nadšení. Po tomto úspěchu následovala stavba dalšího vozu, tentokrát otevřeného kočáru “La Manchelle”, který se mohl pochlubit tehdy neuvěřitelnou rychlostí 35 km/hod. I tento vůz měl úspěch a tak se Bollée rozhodl , že bude parní vozy vyrábět. Vyráběl vozy pro ministerstvo války i pro nadšence a propagátory jízdy na “vozech bez koní”. Tyto nadšence však přece jen nemohl parní vůz uspokojit. Měli představu o lehkém voze pro rychlou silniční dopravu. Tyto představy vůz na páru, vážící 3 - 4 tuny, nemohl nikdy splnit. Řešením byl motor benzínový (nebo elektrický). Existence výbušného (benzínového) motoru je spojena se jménem Francouze Etiene Lenoira, který již roku 1859 získal patent na motor “pracující na základě roztahování zápalného plynu”. V září roku 1863 sestrojil vůz hnaný tímto motorem, který však příliš neuspokojil, takže od dalších pokusů bylo upuštěno. Zásluha o konstrukci prvního skutečně použitelného výbušného motoru pro motorová vozidla náleží Gottliebu Daimlerovi a Karlu Benzovi, kteří sestrojili motor v podstatě již v té formě, jak jej známe dnes. ho tříkolový vůz dosahoval rychlosti 15 km/hod. Na rozdíl od Daimlerových motorů, Benzovy motory měly zásadně vodorovné uspořádání válců. Oba konkurenti se později (roku 1926) spojili a vytvořili velkou automobilku Daimler-Benz. S Benzovým jménem se dodnes setkáváme ve slově benzín a u vozů značky Mercedes-Benz (po dceři Mercedes).
Gottlieb Daimler vyzkoušel svůj motor nejdříve na motocyklu. Když ho pokusy uspokojily, dal zamontovat roku 1886 motor do kočáru. Tento první “automobil” dosahoval rychlosti 18 km/hod. a měl dokonce i rychlostní skříň se dvěma rychlostmi a třecí spojku. Ve stejném roce zkonstruoval vozidlo poháněné výbušným motorem jeho krajan Karl Friedrich Benz. Je
.Motory byly na světě a začalo tak přibývat i výrobců automobilů. Ve Francii to byl A. Peugeot, který vyrábí automobily od roku 1891 (předtím vyráběl parní tříkolky) a bratři Louis a Marcel Renaultové, kteří roku 1898 sestrojili miniaturní čtyřkolový vozíček s motorem vpředu (!) a o rok později postavili dokonce první vozík s uzavřenou karosérií (“coupé”). V témže roce (1899) ve zakládán v severoitalském Turíně FIAT (Fabbrica Italiana Automobili Torino), jeden z později největších koncernů tohoto druhu v Evropě. Italského původu je i francouzský automobilový konstruktér Ettore Bugatti (původně sochař!), který zkonstruoval svůj první automobil v roce 1898 a v roce 1921 zakládá továrnu a vozy zn. Bugatti. Jejich sláva vyvrcholila v prvním a druhém desetiletí po první světové válce, kdy elegantní, malé bugattky vítězily ve všech rychlostních závodech v celé Evropě.
S rozvojem anglického automobilového průmyslu je navždy spjato jméno Charlese Stewarta Rollse, automobilového závodníka (jeho absolutní rychlostní rekord v roce 1902 činil neuvěřitelných 101,7 km/hod.) spoluzakladatele (společně s F. H. Roycem) světoznámé automobilky Rollse-Royce (1906). Tento nadšený sportovec postavil
Netušený rozvoj automobilismu ve Spojených státech nesl sebou bezohledně ostrý konkurenční boj jednotlivých továren a nezřízeně divokou reklamu, mnohdy velice vzdálenou skutečnosti. Docházelo i k takovým výstřelkům. že továrny jednoho dne vznikly a za několik měsíců zase zanikly nebo vyrobila pouze 10 vozů a pak zahájila výrobu třeba kuchyňských hrnců.
Systematickou výrobu automobilů zahájil teprve syn farmáře, Henry Ford. Vyučil se strojníkem a nějakou dobu pracoval jako hodinář. Hodinářem se však nestal. Roku 1893 postavil primitivní vozík s výbušným motorem a s dvourychlostní převodovkou. Nacestoval v něm kolem 1500 km. Později postavil další automobily až v roce 1903 založil společnost Ford Motor Company. O 3 roky p
První automobilkou na území České republiky byla Tatra, tehdy nazývána “Nesseldorfer Wagenbaufabrik” - “Kopřivnická vagónka”. Prvním automobilem, který vyrobila, byl “President” (1894) a nápadně se podobal kočáru. I kyž tento vůz nebyl ani v době svého vzniku žádným technickým zázr
Do historie automobilizmu se také zapsala česká továrna Laurin a Klement. Výrobu automobilů zahájila roku 1905 lehkým dvouválcem. Do té doby se zabývaly výrobou motocyklů. Ještě téhož roku následoval čtyřválcový vůz z cestovní čtyřsedadlovou karosérií a roku 1907 postavila tato továrna osmiválcový vůz s válci v řadě, který byl jedním z prvních v Evropě. V roce 1925 kupují automobilku Škodovy závody v Plzni.
Tato stránka nesleduje vývoj automobilů až do dnešních dnů. Chtěla jen upozornit na jména a konstrukce, které měly v tomto vývoji rozhodující význam v prvním rozmachu světového motorizmu. Většina zlepšení, která jsou pokládána za vymoženosti posledního období, byla již tehdy známa, i když nebyla všeobecně zavedena. Např. o brzdách na všechna 4 kola kopřivnické Tatry už byla zmínka. Pohon na všechna 4 kola byl vyzkoušen u nákadního vozu "Panhard-Levassor" dávno před rokem 1914. Ani přední náhon není nový, neboť ho již měl závodní vůz "Christie" v roce 1905. Byla známa také automatická spojka i pružení spirálovými pružinami. ozději začal vyrábět první poměrně levné vozy a v roce 1908 uvedl na trh za 825 dolarů známý model T - “Plechovou Lízinku”. Vozy šly dobře na odbyt. Do roku 1927 jich bylo ve více verzích vyrobeno 15 miliónů. Společnost tak přerostla v mamutí podnik. Zvláštností Fordových závodů byla do té doby neznámá pásová výroba: automobily se posouvaly na dopravníku montážní halou a každý dělník vykonával přesně určený pracovní úkon. Ford tak mohl zaměstnávat levné, nevyučené pracovní síly.akem, přece vykonal bez defektu cestu z Kopřivnioce do Vídně za 14,5 hodiny. Roku 1898 zde byl vyroben první nákladní automobil. Od roku 1906 se kopřivnická továrna věnovala stavbě vozů čtyřválcových a roku 1910 vyšel z jejich dílen vůz šestiválcový. Roku 1914 byl dán na trh vůz, který již měl brzdy na všechna 4 kola, což v té době byla pozoruhodná novinka. V roce 1923 automobilka začívá vyrábět lidový vůz Tatra 11, se vzduchem chlazeným dvouválcovým motorem konstruovaným ing. Hansem Ledwinkou.roku 1903 po několika pokusech dvousedadlový vůz se všemi tehdejšími technickými vymoženostmi. Ač tento vůz nebyl nijak levný, získal si brzy velikou oblibu svou spolehlivostí. Od roku 1910 stavěla tato továrna výhradně luxusní vozy, pověstné kvalitou a trvanlivostí ale také vysokou cenou.u sílu, že dokázal prorazit i cihlovou zeď. To se vozu i vynálezci stalo osudným. Zatímco vůz byl od té doby jen veřejně vystavován, sám vynálezce zemřel celkem zapomenut.ádat sbírku . . . |
